Život není lehký. A zároveň žijeme v době, která nám nabízí zdánlivě neomezené možnosti úniku od strastí běžného dne. V čem nám ale utíkání před vlastním životem škodí? A jak přijetí reality vede ke spokojenějšímu a naplněnějšímu životu?
Psychologové eskapismus chápou jako chování, při němž se vyhýbáme realitě nebo ji přímo ignorujeme. Tou realitou mohou být okolnosti kolem nás, naše přítomnost či budoucnost, můžeme to být ale také my sami a náš vnitřní emocionální svět. Mnohé formy eskapismu jsou pro nás prospěšné, obzvlášť v přiměřeném množství. Jít se po hádce projít nebo si přečíst knihu je dobré, protože si od stresu na chvíli odpočineme, načerpáme síly a získáme novou perspektivu. Všeho moc ale škodí a každá přestávka od reality by měla včas skončit. V opačném případě se z eskapismu může stát chronický problém, během něhož nám vlastní život uniká mezi prsty.
Způsobů, jak před realitou utíkat je nespočet, každý si teoreticky můžeme najít „ten svůj“. Typickým projevem escapismu je užívání návykových látek. Ty jsou ostatně chemicky přímo stvořeny pro to, aby oddálily nepříjemný stav mysli. Pomoct si ale můžeme prakticky čímkoliv, co je příjemné a co nás přivádí na jiné myšlenky.
Populární formou úniku napříč populací se v posledních letech staly sociální sítě. Aby také ne. Jejich algoritmy nás dobře znají a vědí, co nám nabídnout, abychom v dané chvíli neměli pocit, že nám něco chybí. Můžeme celé hodiny sledovat jedno video za druhým, bavit se životy a obsahem ostatních a nedovolit jediné skutečné myšlence, aby nám vnikla do hlavy. Utíkat můžeme také do nefunkčních vztahů, protože nám umožňují řešit problémy někoho jiného místo těch vlastních. Pauzu od reality může dále přinášet televize, nakupování, hraní her, četba… Nejde vlastně o konkrétní činnost, ale o míru, v jaké ji děláme. A o to, jestli má negativní dopady na náš život.
Problémem eskapismu je, že utíkáním od reality ji zanedbáváme. A o to náročnější je se do ní potom zase vrátit. Realita je jako zahrada. Péčí kvete, ale když ji zanedbáme, tak brzy zaroste plevelem, který v den návratu musíme všechen zase pracně vytrhat. Když své problémy ignorujeme, tak mohou časem nabobtnat. Eskapismus může vést k izolaci a osamělosti, protože můžeme svůj preferovaný způsob úniku před realitou volit místo trávení času s lidmi. Izolace od blízkých lidí potom dále podporuje nepříjemnost reality a ta vede k dalšímu utíkání. Začarovaný kruh se uzavírá.
Život je náročný, ale v moment, co ho takový přijmeme a přijmeme zodpovědnost za to, jak vypadá – se paradoxně zjednoduší. Přijmutím zodpovědnosti za svůj život nad ním získáme větší pocit kontroly a s tím i pocit sebedůvěry. Pouštěním se do náročných situací sami sebe lépe poznáme, staneme se odolnějšími a postupně se pro nás překonávání jednotlivých životních výzev stane přirozenějším. Přijetím reality vlastního života a převzetím odpovědnosti za své činy můžeme žít cílevědoměji a v souladu s vlastními hodnotami a cíli, což vede ke spokojenějšímu a smysluplnějšímu životu.
Opakem escapismu je všímavost, anglicky mindfulness. Jde o stav, při němž jsme plně přítomni v aktuálním okamžiku. Sledujeme své pocity a přijímáme je takové, jaké jsou, bez snahy je hodnotit jako dobré nebo špatné. Tím, že své myšlenky a pocity vnímáme a nesoudíme je, s nimi dokážeme pracovat a dokážeme lépe objevit jejich příčiny. A můžeme dojít k jádru toho, před čím vlastně utíkáme. Protože přiznat si nějaký problém je prvním krokem k tomu ho vyřešit. Všímavostí si zároveň dovolíme své myšlenky a emoce prožít – dovolíme jim přijít a potom zase odejít, místo abychom je ignorovali a nechali bobtnat pod povrchem.
Mocným cvičením kultivace všímavosti je meditace. Je to vlastně takový trénink mozku. Můžete si představit, že v mozku existuje sval všímavosti, který meditací posilujete. Podobně, jako nám posilování nohou pomáhá s menší námahou vyjít schody, meditace je cvičení pro fyzičku mozku, které nám potom zajišťuje klidnější mysl při psychické námaze všedního dne. Se silnějším mozkem jsme na náročnou realitu života mnohem lépe vybaveni a můžeme před ní pomalu přestat utíkat. Zároveň si všímavější mozek dokáže mnohem lépe vychutnat drobné krásy, které svět nabízí. Dobrým způsobem, jak s meditací začít, když s ní nemáme žádné zkušenosti, je najít si vedené meditativní cvičení na internetu, ať už ve formě videa nebo podcastu.
Autorkou textu i ilustrací je Alena Spálenská, publikováno v časopisu Nový Prostor v roce 2023